BIO

Vendula Fialová

Vendula Fialová je herečka a moderátorka, která od roku 2017 žije a působí v Praze. Právě od tohoto roku získala angažmá v Divadle pod Palmovkou, kam ji zavedlo hostování v komedii Woodyho Allena Mocná Afrodíté, kde ztvárnila hlavní roli Lindy.

Jejím rodným městem je však Ostrava, kde také vystudovala Janáčkovu konzervatoř v Ostravě obor hudebně-dramatický. Spolu s tím si pojistila "zadní vrátka" studiem Obchodní akademie v Mariánských horách obor Veřejná správa, a tak obě střední školy studovala zároveň a také na obou školách úspěšně odmaturovala ve stejném roce v řádném termínu, což doteď považuje za malý zázrak, neboť předměty obou škol jsou zcela rozlišné.

V Ostravě se také věnovala závodnímu tancování v klubu Akcent, kde působila 11 let, a tak má doma medaile z mistrovství republiky, Evropy i světa. Věnovala se disco dance a show dance. Tancování před publikem už od jejích 6 let se jistě podepsalo na její profesi.

První angažmá hned po škole získala v Divadle Šumperk, kam se na dva roky přesunula. Bylo to krásné období a hlavně skvělé divadelní začátky, neboť si zahrála spoustu rozličných rolí, takže měla šanci se tzv. vyhrát.

Během angažmá v Šumperku se rozhodla dále studovat a pokračoval v oboru, který s divadlem úplně nekoresponduje, zato však může rozšířit její studijní obzory, a tak dojížděla do Opavy na Slezskou univerzitu, kde po třech letech ukončila studium Sociální správy a regionální politiky. Stihla také převzít cenu Miloše Movnara za nejlepší herečku Divadla Šumperk.

Ze Šumperka její kroky vedly do Moravského divadla Olomouc. Tady působila dalších sedm sezón, tedy od roku 2010 do roku 2017. I tady se dočkala krásných ocenění a hned dvakrát za sebou v letech 2013 a 2014 získala ocenění za nejlepší ženský jevištní výkon. Nejdříve to bylo za roli nevidomé Elišky v inscenaci Královny a v dalším roce za Maryšu ve stejnojmenné hře bratří Mrštíků.

Z Olomouce putovala od Divadla pod Palmovkou, které je nyní její domovskou scénou.

Vendula je velmi optimistický a tvůrčí člověk, miluje své povolání, a jak sama říká, nikdy ho nedokáže nazvat prací, neboť je to spíše její sen, dělat to, co jí baví.

Její motto zní: Všechno nakonec dobře dopadne, a jestli ne, tak to ještě není konec.